Někdy si říkám, že z našich společných kurzů vzniklo něco mnohem cennějšího než jen místo, kde se učíme nové věci.

Vznikla komunita lidí, se kterými je nám dobře.

Lidé, kteří se umí zastavit a naslouchat.

Smát se.

Být opravdoví.

A právě proto mě napadlo vytvořit čas od času prostor, kde nemusíme mít žádný program ani cíl.

Jen se potkat a společně být.

Jsou lidé, vedle kterých se cítíme dobře.

Nemusíme jim nic dokazovat.

Nemusíme pro ně být zajímaví.

Nemusíme být silní.

Prostě jen jsme.

A přesně takový prostor bych ráda čas od času vytvořila i já.

Bez programu.

Bez výkonu.

Bez očekávání.

Prostě jen být spolu.

Mezi svými.

Nezáleží na tom, jestli chodíš na moje kurzy pravidelně, byl(a) jsi jednou nebo se teprve chystáš.

Jestli se známe dlouho nebo vůbec.

Pokud je ti blízký způsob, jakým se spolu na kurzech potkáváme, budu ráda, když přijdeš.

A co se bude ten večer dít?

Nevím. A právě to se mi na tom líbí. Necháme to utvořit.

Možná si budeme dlouho povídat.

Možná budeme jen sedět v kavárně nebo na trávě v zahradě.

Možná se budeme hodně smát.

Nebo jen chvíli mlčet.

Možná se někdo svěří s tím, co právě prožívá a zjistí, že v tom není sám (sama)

Všechno je v pořádku.

A možná se nestane vůbec nic zvláštního.

Jen odejdeš domů s pocitem, že svět je zase o něco laskavější.

A to někdy úplně stačí.

Ten večer nepřicházíš na kurz.

Nepřicházíš na terapii.

Nepřicházíš nic řešit.

Přicházíš jen na chvíli mezi lidi, se kterými můžeš být sám (sama) sebou.