Inspiruji druhé k tomu, aby našli odvahu změnit své životy. Vedu je k nalezení vlastní síly a také uvědomění, že je pouze na nás, jaký život žijeme. A protože my jsme tvůrci vlastního života, je také v naší moci vše, co se nám nelíbí, změnit.
O mně
Otevírám dveře svého malého království, nasaju vůni prostoru, jeho atmosféru, rychle pohlédnu na věci v něm a tiše poděkuju. Tady můžu dělat práci, která mi dává smysl a naplňuje mě.
To je ale výsledek cesty, ke které jsem došla relativně nedávno. Ta cesta byla dlouhá a plná bolesti. Potřebovala jsem v sobě najít spoustu odvahy podívat se hluboko do sebe na témata zapovězených komnat, také ochotu se změnit, odhodlání a vytrvalost. Mockrát jsem to chtěla vzdát, propadala beznaději, neviděla světlo na konci tunelu. Vždy jsem ale znovu vstala a šla dál. Stále znovu a znovu jsem si totiž připomínala, že na změně je třeba neustále pracovat. Nikomu se nezměnil život jen tak sám od sebe.
Úspěch nepřichází sám,
za ním je potřeba vytrvale jít.
Jak to vlastně začalo ...
Moje cesta k sobě začíná na jaře roku 2008, kdy se celé naší rodině ze dne na den život převrátil vzhůru nohama. Z našeho života odešla mamka. Z ničeho nic najednou zmizel středobod našeho vesmíru. Bylo to nepochopitelné a vnitřně nepřijatelné. Člověk si nikdy nepřipustí, že by tady někdo, koho tolik milujete a vždycky tu pro vás je, najednou prostě nebyl. Zatřáslo to světem nás všech. Najednou tu zůstalo jen obrovské prázdno, se kterým se každý z nás snažil vypořádat po svém ...
Následující téměř 2 roky si vybavuji jen velmi matně. Byla jsem psychicky dole, hodně dole. Ta bolest byla obrovská a byla k neunesení. Jako když vám na prsou sedí obrovský, těžký kámen. A nejde sundat. První měsíce jsem držela všechny kolem. Svoje mladší ségry, babi, tátu, příbuzné. Zapomněla jsem ale na sebe a to si hodně brzy vybralo svou daň. Zhroutila jsem se a začala hledat pomoc. Vnitřně jsem se hodně trápila tím, že to nezvládám sama a potřebuju terapii. Brala jsem to jako obrovské selhání. Moje první zkušenost byla s jednou náhodně vybranou paní. Vůbec jsem netušila, co mě čeká a moc jsem ani nevěřila, že by mi to vlastně mohlo pomoct. Z celého sezení si nakonec pamatuji jen to, že si ta "silná a statečná" holka ve mně vzala volno a já brečela a brečela a nebyla jsem k zastavení. Po takovém typu terapie jsem měla pocit, že už nepotřebuju další, že mi stejnou službu udělá les. A opravdu udělal. Z pohledu odevzdání bolesti mi les pomohl hodně.
Časem se k bolesti přidala další témata. Vůbec jsem si nevěřila, přišla si méněcenná, utápěla jsem se ve smutku sama nad sebou, nad svým osudem. Nedařilo se mi v partnerských vztazích, nic v životě mi nedávalo smysl a cítila jsem se nenaplněná. A tak jsem hledala dál. Vyzkoušela jsem všechno možné, hledala cokoliv, co by mi pomohlo. Pokaždé jsem ale měla pocit, že to pro mě prostě není. Navíc jsem si velmi často mezi těmi ostatními přišla jako podivín. Nebyla jsem totiž dostatečně "ezo". Stále jsem slyšela, jak jsem moc v hlavě, že bych měla přestat jíst maso, pít alkohol a z klasického jídla přejít na to zdravé. Odmítala jsem to a uvnitř sebe byla plná zmatku. Něco mi říkalo, že tohle přeci není podmínka pro to, abych se posunula dál.
... a pak mi jednoho dne přišel do cesty Klíč ...
A pak mi jednoho dne přišel do cesty Klíč. Technika pro práci s podvědomím. Přišla jsem na naše první setkání, vystrašená, že mi někdo uvidí do hlavy. Bála jsem se toho, co mě čeká a tak se stalo, že jsem se při práci neotevřela. Paní, u které jsem byla, mi tehdy doporučila, abych přišla vícekrát. No a protože jsem vždycky byla ta "hodná holka", udělala jsem to tak, jak řekla. Přišla jsem podruhé, potřetí, počtvrté a postupně začala paní i procesu důvěřovat, protože jsem už věděla, co mě během práce čeká. Několikrát jsem zažila nádherné a silné transformace a těšila se vždy na další setkání, co zase uvidím.
A tak jsem k paní nějakou dobu chodila za "zážitky" a přitom na sobě pracovala (Vesmír prostě ví, jak nás nasměrovat tam, kam potřebuje! :-)). Časem jsem přidala pravidelné návštěvy konstelací. Už po několika měsících jsem začala vidět změny ve svém životě. A čím déle jsem v práci pokračovala, tím více změn jsem viděla. Začala jsem si více a více uvědomovat, že to, co prožívám, je jen odraz mého vnitřního stavu a reakce na vnější podněty.
Srovnání života tehdy a nyní je velmi těžko popsatelné slovy. Vnímám vše v širších souvislostech, mnohé problémy úplně vymizely a především se dostavil obrovský vnitřní klid.
Po 4 letech individuálních sezení a konstelací jsem absolvovala kurz Klíče k životu a to přímo u jeho autorky, PaeDr. Jany Novákové. Setkání s ní vnímám jako klíčové, protože jsem díky ní pochopila, že člověk pracující na sobě, nemusí být jen ten, kdo odmítá veškeré materiálno a technické vymoženosti dnešního světa. Ukázala mi, že život na Zemi je o tom naučit se přijmout a rozumně využívat obojí - materiálno, stejně tak jako duchovno. Oboje má svůj význam a má být v rovnováze. Tak jako mysl nemá být odmítána, ale využívána ke spolupráci se srdcem. Každý z nich má svůj účel. Jana mluvila řečí mně srozumitelnou a já si konečně po všech těch letech přišla normální! Moje pocity se mi potvrdily.
Můj život se během času s Klíčem proměnil, protože já sama jsem se změnila. Srovnání života tehdy a nyní je velmi těžko popsatelné slovy. Vnímám vše v širších souvislostech, mnohé problémy úplně vymizely a především se dostavil obrovský vnitřní klid. A ten je prostě báječný! Při pohledu zpět vidím, že vše mělo svůj důvod a vše byla jen zkušenost, která mě posunula dál. Není potřeba nic hodnotit, vše bylo tak, jak mělo být.
A tak jste možná i vy dnes v bodě svého života, kdy nejste spokojeni
a cítíte, že potřebujete změnu. Nevíte jakou, jen to, že ji potřebujete udělat. Pokud chcete, můžeme se na ni podívat spolu. Neslibuji zkratky. Co však slíbit mohu je to, že pokud v práci vytrváte, váš život se úžasně promění. A věřte, že to stojí za to!