Trochu jiný výlet do Luxoru

Lenka
8. 2.
Minut čtení: 8

Vánoční svátky a Silvestr v Egyptě. Moře, teplo a slunce zářící každý den. A ten den je o několik hodin delší než u nás. K tomu pohoda, klid, žádné starosti ani stres. Člověk by si řekl, že na takovéhle dovolené nezažije vlastně nic neobvyklého. Opak je pravdou. Stačí jen vystoupit z komfortní zóny a vyrazit na výlet s někým jiným než s průvodcem vaší CK.

Vánoční svátky v teple ...

Vydat se přes vánoce mimo domov má své nesporné výhody. Nemusíte péct, uklízet, shánět a zdobit vánoční stromeček, kupovat kapra, dělat bramborový salát a během svátků se rozhodně nepřejíte. Na druhou stranu Vánoce mají své kouzlo a vše výše zmíněné k nim prostě patří. Mám Vánoce opravdu moc ráda, ale tentokrát jsem se rozhodla je strávit nejen mimo domov, ale dokonce v teple! Vlastně během dvou let už po druhé ... (první bylo Mexiko a k tomu se snad časem dostanu ...). Dlouhý odpočinek, jídlo, které se "samo" uvaří, každodenní sosání sluníčka a tepla do zásoby, umí dát skutečně hodně. Přidejte každodenní cvičení jógy, otužování (moře je totiž opravdu studené!), digitální detox (wifi v hotelu byla tak špatná, že na ní raději nejste) a brzkou večerku. Domů se vrátíte jak znovuzrození! Na první pohled se tak může zdát, že vyrazit s cestovkou může být nuda. Ale stačí, když si pak sami domluvíte nějaký výlet a může z toho být zážitek na hodně dlouho! A takový byl pro nás výlet do Luxoru, o který se s vámi dnes chci podělit.

Teplota se v Egyptě v zimě pohybuje kolem 22-26 stupňů. To je pro nás tak akorát, takže ideální čas vyrazit za památkami! Bohužel stejně uvažuje většina turistů, kteří se tuto zemi rozhodnou v zimě navštívit. Pro místní je to hlavní sezóna výletů. S kamarádkou jsme si vybraly Luxor. Prostudovaly jsme nabídky všech cestovek, které byly v hotelu vyvěšené. Balíček jednodenní návštěvy většiny z nich obsahoval Chrám v Karnaku, dále chrám královny Hatšepsut, Memnonovy kolosy a Údolí králů. Program hezký, cesta daleká a cena, která se nám zdála být dost vysoká. Kamarádka začala hledat výlety na Facebooku v jedné skupině a našla nabídku za téměř poloviční cenu. To se nám zamlouvalo. A cesta dodávkou místo autobusem ještě víc! Máme totiž obě raději menší skupiny. Výklad měl být sice v angličtině, ale to nám nevadilo. Obě mluvíme anglicky dobře. Výlet jsme si objednaly a začaly se těšit.

Odjezd v den D byl domluven na 6:30 ráno. Vyzvedly jsme si na recepci snídani a čekaly. Dodávka se ale objevila až o ¾ hodiny později! Ach jo, to jsme mohly déle spát ... Při nástupu do auta jsme zdravily ostatní účastníky, kteří se na nás na oplátku mile usmáli. V ten samý moment směrem k nám řidič zvolal: „Oni nemluví!“. A oběma nám bylo v tu chvíli jasné, že tím nemá na mysli „nemluví anglicky“. Jak asi správně tušíte, nemluvili vůbec! Tím byl, z našeho pohledu, zajištěn velmi netradiční a určitě zajímavý výlet! Obě jsme totiž byly zvědavé na výklad průvodce!

Jak jsme později zjistily, v autě s námi cestovaly dva velmi sympatické, hluchoněmé, páry, ze kterých se později vyklubali rodiče s dcerou a jejím manželem. Švédi. První vtipný moment nastal krátce po odjezdu, když jsem se ze zadního sedadla vypravila říct řidiči, jestli by mohl ztlumit hudbu, že je příliš hlasitá. Bylo zvláštní pozorovat naše čtyři spolucestující, že jim to bylo úplně jedno. Řidič hudbu hned ztišil. Cestou zpět na mě starý pán gestikuloval, že požádat řidiče o stažení topení byl skvělý nápad!

Když řidič směrem k nám prohodil "oni nemluví", bylo nám hned jasné, že tím nemyslí anglicky. Ano, nemluvili vůbec! A tím jsme měly zaručen velmi netradiční výlet!

Cesta byla dlouhá (přes 4 hodiny!) a pro nás, jako pozorovatele, i zajímavá. Projížděli jsme skutečným Egyptem a viděli nejen jak se poušť mění v úrodnou deltu Nilu, ale také jsme zažili byrokracii a viděli obrovskou chudobu. Děti hrající si na břehu řeky v odpadcích, prosté domy bez oken, jejichž jedinou výzdobou byla barevná výmalba fasády patřící k danému bytu, povozy tažené oslíky, lidi na polích s cukrovou třtinou, nosící ji na ramenou na sběrné místo. Město, na jehož předměstí jsou políčka a mezi nimi lidé, kteří je holýma rukama obhospodařují. A kolem nich uháněly po silnici moderní autobusy a dodávky plné turistů mířících za památkami do Luxoru. Jaký kontrast!

Chrám v Karnaku

Dovolím si na chvilku vyprávění přerušit a vložit sem pár informací k chrámu v Karnaku. Určitě si sem jednou naplánujte výlet, protože se jedná o nejrozsáhlejší chrámový komplex na světě! Naleznete zde spoustu chrámů, kaplí, sloupů, obelisků a soch, zasvěcených egyptským bohům a faraonům, zejména Amonovi (bůh slunce). Celý komplex byl budován po dobu více než dvou tisíciletí a dnes je zapsán na seznam památek Unesco. Bohužel je také v dnešní době hojně navštěvován turisty, takže se připravte také na davy lidí.

Po příjezdu do Karnaku jsme dostali průvodce a zábava pokračovala. Byl totiž naprosto rozhozený z toho, že má skupinu se 4 hluchoněmými a že jsme přijeli pozdě (díky pozdnímu odjezdu jsme chytli špičku). Vpluli jsme do davu turistů a spolu s nimi se přelili do areálu chrámu. Všude moře prodejců nabízejících všechno možné, hlavně zbytečnosti, o kterých se vás snaží přesvědčit, že je nutně potřebujete. Ve vstupní hale chrámu začal náš průvodce s výkladem. Tedy až poté, co nám nesčetněkrát řekl, že vůbec netuší, jak udělat výklad pro hluchoněmé! Nabízely jsme mu s kamarádkou řešení přes diktování a přepis v telefonu. Švédy napadlo to samé. Dali mu telefon, aby do něho výklad namluvil. A on pořád opakoval: „ahoj, jmenuji se Hasan“. A my na něj jen nechápavě koukaly a povzbuzovaly ho, aby do telefonu spíš nadiktoval výklad, že jeho jméno slyšeli už mockrát. To stejné mu pak posunkovali i Švédi. A tak jim začal namlouvat historii chrámu v Karnaku. Jenže ouha, jeho angličtina nebyla úplně dobrá a spoustu slovíček zaměňoval nebo vyslovoval jinak. A tak když jim telefon podal, podíval se na něj jeden, pak druhý, dali hlavy dohromady, aby to rozluštili, a nakonec jen mávli rukou ať pokračujeme dál. Zkusili to ještě jednou na další zastávce a po stejném výsledku to definitivně vzdali. Užívali si chrám alespoň pohledem.

Opravdu pečlivě jsme obě studovaly postavy na kamenné desce a hledaly zvířata, která tam měla být. Žádná tam nebyla. Jeho výklad byl takový celodenní kvíz. Ze zvířat byli nakonec nepřátelé. Takový drobný detail v anglické výslovnosti ...

Hasan, stále hodně nervózní, nás honil ať si nic nefotíme, že dostaneme čas později. No všichni jsme nějak tušili, že nedostaneme, a tak jsme honem fotili cokoliv jsme stihli. My dvě jsme sledovaly výklad a ze všech sil se mu snažily porozumět. Obě sice mluvíme i rozumíme dobře anglicky, ale s ním ta angličtina dostala úplně jinou úroveň! Tak třeba když jsme se zastavili u desky, položené na zemi, na níž byly nakreslené různé lidské postavy, Hasan prohlásil: „Here are shown the animals“ (Tady jsou zobrazena zvířata). A my jsme se obě snažily ta zvířata najít. Opravdu pečlivě jsme studovaly postavy na desce a obě jsme se ho pak zeptaly: „Animals?“ A on jen odvětil: „Yes“. Tak jsme ještě jednou pečlivě hledaly ta zvířata a on pak doplnil: „Our animals from different countries“ (Naše zvířata z různých zemí). A v tu chvíli jsem pochopila: „Aaah, enemies!“ (jo nepřátelé!). A on mi hned souhlasně odkýval: „Yes, animals.“ (Ano, zvířata!) Prostě jeho výslovnost byla hodně jiná a zaměňoval slovíčka. Něco podobného pak proběhlo ještě mockrát. A my jsme z toho domýšlení významů měly hlavu pěkně zavařenou!

Víte, že je chrám v Karnaku největším chrámovým komplexem na světě? Je to také největší archeologická lokalita na světě. V komplexu se nachází jeden z prvních dochovaných seznamů panovníků, tzv. "Karnacký královský seznam".

Po bleskové návštěvě Karnaku s naším, stále velmi rozhozeným průvodcem, padla z jeho strany otázka: „Chcete jít na oběd teď nebo až po chrámu Hatšepsut?“. Ptáme se ho za jak dlouho by to bylo, když půjdeme "až potom"? Měli jsme totiž všichni už docela hlad. Dostat z něho uspokojivou odpověď se nám nepodařilo. Tak to rozhodl sám a vzal nás před obědem ještě rychlou prohlídku zádušního chrámu královny Hatšepsut.

Chrám královny Hatšepsut

Úvodem opět pár informací k chrámu. Džeser-Džeseru neboli Nejposvátnější z posvátných je egyptský terasovitý chrám, který nechala za své vlády postavit egyptská královna Hatšepsut, jako svůj zádušní chrám. Hatšepsut byla manželkou Thutmose II. a po jeho smrti vládla Egyptu nejdříve jako regentka za nedospělého Thutmose III. Brzy se však prohlásila za faraona a vládla Egyptu celých 15 let. Za její vlády prožíval Egypt období prosperity. Chrám leží přesně v prodloužení osy hrobky královny Hatšepsut, která je v Údolí králů.

Byli jsme hladoví jak psi! No nebylo divu, protože po dojezdu do vybrané restaurace už byly tři hodiny! Místo vypadalo krásně. Takové moderní a upravené. Restaurace se nacházela přímo u břehu Nilu a zvenčí se zdála být prostorná a příjemná. Nás šest hladových krků chvátalo za jídlem a všichni jsme se těšili, že se konečně najíme! Na celou restauraci nás bylo asi 12 a tak jsme doufali v klidný a chutný oběd. Chtěli jsme si vybrat stůl, všechny byly volné. A že jich tam bylo! Byli jsme ale obsluhou usazeni na venkovní terasu všichni k jednomu stolu. Až tehdy jsme zaregistrovali, že se vlastně všude okolo válí zemi odpadky. Takové hezké místo by to bylo, říkali jsme si, kdyby tu terasu uklidili! Čas na to rozhodně měli. Jen to, zdá se, tomuto národu prostě není vlastní. Oběd měl být formou bufetu, tak jsme se hladoví šli podívat dovnitř a cestou přemítali, co tam asi bude a co si vybereme. K našemu velkému zklamání to bylo hodně vyjedené. Co taky čekat v téměř 15 hodin! Část jídla už nebyla vůbec a na místě zůstaly jen prázdné talíře jako memento toho, že tam „něco“ bylo. Všude poletovaly mouchy a samozřejmě ochutnávaly, co se dalo. Takový oběd prostě chcete! :-/ No ale když máte hlad, tak prostě jíte, co máte. Něco jsme pozobali a těšili se, že se snad dojíme večer v hotelu.

Hezky jsme se, v rámci možností, pobavili s našimi spolucestujícími. Byli všichni moc fajn. To málo jsme měli rychle snědené a všichni jsme se shodli, že to bylo „velký špatný“. Po nějaké chvíli se objevil číšník s dotazem, jestli bylo všechno v pořádku a jak nám jídlo chutnalo. Nevěřícně jsem se na něho podívala a zeptala se, jestli chce slušnou odpověď anebo podle skutečnosti. To zase koukal on. Odpověď „Nic moc“ asi nečekal, stejně tak nespokojené výrazy ostatních. Přesto všechno z něho hned vypadl dotaz, jestli nám ještě může nabídnout kávu nebo cokoliv jiného. Podívala jsem se na něho podruhé s dotazem, jestli to po mé odpovědi myslí vážně. Ne, rozhodně si už nic dalšího nedáme! Odešel. A chvilku po něm odběhla i kamarádka informovat našeho průvodce, že jsme po jídle. Vrátila se s tím, že si zrovna nandal jídlo a chystá se obědvat. V restauraci jsme už dál sedět nechtěli a tak jsme se všichni bez jakékoliv dohody najednou zvedli a šli se podívat k Nilu. Během chvilky za námi vystartovali průvodce i řidiči a zjišťovali, kam jdeme. Asi měli strach, abychom jim neutekli!

Memnonovy kolosy

Následovala kratinká zastávka u Memnonových kolosů a hned vzápětí povinná návštěva alabastrové dílny. My dvě jsme pokoukaly a šly během chvíle ven. Starší pár si koupil lampu a byli moc spokojení. Náš průvodce tím pádem taky.

Memnonovy kolosy jsou dvě obří sochy faraona Amenhotepa III., které se nacházejí v Luxoru (bývalých Thébách). Jsou vytesány z křemenného pískovce a představují faraona sedícího na trůnu. Původně stály před jeho zádušním chrámem. Dnes z chrámu ale zůstaly jen trosky.

Víte, že původně sochy měřily až 21 metrů? Byly vyšší o královskou korunu, která se však nedochovala.

Hrobky údolí králů

V Údolí králů se nacházelo hlavní pohřebiště vládců a své místo posledního odpočinku zde nalezli i mnozí významní šlechtici. Královské hrobky jsou vyzdobeny výjevy z egyptské mytologie. Téměř všechny hrobky byly již během starověku vykradeny, ale i v současnosti jsou úžasné a rozhodně stojí za to je vidět.

Poslední zastávkou byly hrobky v Údolí králů. Jejich návštěva byla stejně blesková, jako všechny předešlé památky. Měli jsme na 3 hrobky půl hodiny! Moc jsme chtěli vidět tu Tutanchamonovu a dopředu jsme o tom říkali našemu průvodci. Bylo potřeba dokoupit si vstupenku, protože v ceně našeho výletu nebyla. Jenže půl hodiny před zavírací dobou se právě všechny pokladny zavřely. Lidí bylo v areálu moře a tak jsme si nakonec říkali, že bychom to asi stejně za tu chvíli nestihli. Důvod vrátit se někdy příště.

Závěrem

Náš program byl u konce. Den byl naplněný informacemi, krásnými místy a netradičními zážitky. Průvodce byl očividně rád, že s námi program zvládl a má ten "hrozný" den za sebou. Čekala nás ještě dlouhá cesta zpátky do hotelu a všichni do jednoho jsme se těšili, že se tam konečně pořádně najíme!