Stalo se už tradicí, že každý rok rozesílám na konci roku krátké zamyšlení spojené s přáním do nového roku. Pokaždé je trochu jiné, vždy ale své. Nikdy nemám plány, co vám chci psát, prostě se to postupně rodí samo. Ani letošní rok není výjimkou. Jedna věc však to dnešní přání přeci jen od těch předešlých odlišuje - trávím Vánoce a Nový rok v zahraničí. Daleko a v teple.
Je to asi týden zpátky, kdy jsme po naší cestě Yucatánem navštívily interaktivní výstavu fotografa Pepe Soho. Byl to velmi výjimečný zážitek, pro který nemám srovnání s ničím, co jsem kdy před tím viděla. A na té výstavě na mně vykoukly a úplně mi učarovaly tyto dveře. A já hned věděla, že to je téma letošního novoročního přání.
Milí přátelé,
další rok končí, nový už nám pomalu klepe na dveře. Které z nich se nám asi otevřou? Budou dobré nebo špatné? Co nás za nimi čeká? Těšíme se, co nového prožijeme, co se naučíme, koho potkáme, jaká nová místa navštívíme? Nebo se bojíme toho, co nestihneme, neuvidíme, kdo naše životy opustí, zda budeme mít práci, peníze a své zdraví?
Co se na to zkusit podívat třeba tak, že ve skutečnosti žádné dveře nejsou lepší nebo horší. Jsou za nimi vždy jen jiné příležitosti, jiné zkušenosti. Na nás je, jak to vše budeme vnímat, jakým způsobem tím projdeme a co si z toho pro sebe odneseme.
A tak přeji nám všem, ať v sobě vždy najdeme odvahu projít vším, co nás za těmi našimi dveřmi v příštím roce čeká a máme k tomu patřičný nadhled! Ať se umíme těšit i z drobností všedního života a spokojíme se s málem. K životu potřebujeme ve skutečnosti tak málo! A je to právě cestování, které mi pokaždé připomene, v jaké hojnosti si žijeme …
Přeji vám všem krásný rok 2023!
31.12.2022, Valladolid, Yucatán, Mexiko
Comments