Poslední dobou mě provází téma všímavosti. Naladění sama na sebe, vnímání svých potřeb, emocí, rozpoznání toho, co je moje a co druhých, co mi energii bere a co mi ji dává. Vědomé bytí sama se sebou, s druhými lidmi, vnímání prostředí, ve kterém jsem.
Všímavost
Poslední dobou mě provází téma všímavosti. Naladění sama na sebe, vnímání svých potřeb, emocí, rozpoznání toho, co je moje a co druhých, co mi energii bere a co mi ji dává. Vědomé bytí sama se sebou, s druhými lidmi, vnímání prostředí, ve kterém jsem. Jak se cítím? Jsou dané pocity moje nebo jsou převzaté z prostředí, ve kterém jsem? Někdy je rozluštění hádanky snadné, jindy obtížnější. Svou roli hraje také někdy až příliš zaneprázdněná hlava a pak si to potřebuji připomínat. A stává se i to, že si prostě nevšimnu a nechám se pohltit svými emocemi. A nic z toho není špatně.
Vede mě to k uvědomění, kolik věcí děláme často najednou a spoustu z nich automaticky. Tříštíme svou pozornost, nevnímáme plně sebe, druhé, činnosti, které provádíme, prostředí, ve kterém jsme. VŠICHNI to známe. A možná nás do teď ani nenapadlo, že je na tom něco divného a mohli bychom to dělat jinak. Nebo to alespoň zkusit … A tak mám pro vás nabídku vyzkoušet si takové malé cvičení všímavosti? Třeba při komunikaci s druhými lidmi. Zkuste někomu zatelefonovat nebo se naživo sejít a popovídat. A nedělat při tom nic jiného – nepracovat, neřídit, nevařit, nežehlit, nekoukat na televizi, neposlouchat hudbu ... Prostě se zastavit, uvnitřnit a věnovat druhému svou PLNOU pozornost. Vědomě mu naslouchat a, v případě osobního setkání, se mu vědomě dívat do očí. Najednou se odkryje úplně jiný rozměr konverzace. Začneme druhého vnímat ZA JEHO SLOVY. Ucítíme, v jakém je rozpoložení, jak se s námi cítí, začneme vnímat jeho skutečnou podstatu. Naše otázky nebudou klouzat po povrchu, ale budou hlubší. Jaká asi bude reakce té osoby? Jak se při tom budete cítit vy?
Zkoušeli jste a že nic nevnímáte? Nebo vám nedá pokoj vaše mysl? Nevadí, každý pokus se počítá! Pochvalte se za to, že jste učinili první krok a dali tomu šanci. Jako všechno ostatní v našem životě i všímavost potřebuje trénink! Přeci to hned nevzdáte! Představte si malé dítě, které se učí chodit. Nejprve stále padá, ale přesto znovu vstane a zkouší to dál. Zpočátku potřebuje podporu druhých, ale jak si je s každým dalším pokusem jistější, přijde pak den, kdy dokáže chodit úplně samo! A tak vytrvejte a zkoušejte.
Trénujme naši všímavost, prohlubujeme tím VZTAH a RESPEKT k sobě i k druhým.
Krásné dny všem přeje Lenka
